Už poněkolikáté za sebou zasahuje firma Metal Blade přesně do černého. Tentokráte se rozhodla zaútočit na peněženky všech fanoušků extrémních odnoží metalu prostřednictvím své zbrusu nové akvizice, slyšící na zvláštní jméno THE BLACK DAHLIA MURDER. Pětihlavá saň z amerického Detroitu povstala z prachu před dvěma lety a v současnosti nese na trh svoji první pracně vydělanou kůži, stručně nazvanou „Unhallowed“.
Musím přiznat, že při pohledu na krátce zastřižené muzikanty s kotletami a baseballkami jsem pojal jisté podezření, že mě kolega Dalas ztrestal nějakou pouliční hardcoreovou sebrankou. Nakonec tomu tak ale není, neboť už první takty v podání černých vrahounů nás odnáší kamsi daleko do neprobádaných dimenzí, kde se velice účelně střetává švédský melodický neo-thrashing se zaoceánskou školou smrtícího kovu.
Úvod do děje obstará titulní intro, ve kterém zpěvák Trevor Strnad (vida, že by české kořeny?) údajně předčítá z knihy o kanibalismu. Nějaké nové recepty z místní kuchyně se však díky notně zkreslenému hlasu bohužel nedozvíme. Zklamání nad vidinou stereotypního jídelníčku však bohatě vykompenzuje úvodní manifest zběsilosti „Funeral Thirst“. Můžete si být zatraceně jisti, že od THE BLACK DAHLIA MURDER dostanete přesně ty ingredience, které se dnes od agresivní, moderně-thrashové smečky očekávají. Tím mám na mysli plnou hrst riffů ostřejších kotouče cirkulárky, sypací bicí artilerii a nad tím vším nervy drásající ryk kyselinou prolévaných hlasivek (klasicky vykřičený řev se navíc prezentuje v kombinaci s hlubokým growlem). V žádném případě se ale nejedná o nějaký bohapustý animální atak prostý hlavy i paty, nýbrž o precizně organizovanou práci, věrnou těm nejlepším tradicím řeznického řemesla. I příznivci melodiky jistě ocení, když se mezi věčně sekajícími břitvami a ostny vynoří nakažlivá melodická linka či sólo (a že jich oba kytaristé stačí naservírovat vskutku dostatek). Brutální death metalové sypanice prorostlé bleskurychlými klepačkami zase vykouzlí úsměv na tváři nejednoho smrtihlava. O jednotlivých skladbách se nemá cenu nějak podrobněji rozepisovat, neboť kouzlo alba „Unhallowed“ není v jednotlivých kompozicích, ale spočívá ve vyznění alba jako celku, jako z jediného kamene vytesaného monolitu. Jedinou výjimkou budiž závěrečná třešnička na dortu „Apex“, sice opět napřáhnutá thrash/death metalová nakládačka, ale ještě navíc obohacená o explozivní refrén, který jako by vypadl z archivní truhlice švédských melodiků IN FLAMES. Po čtyřech minutách začíná kouzelný refrén pomalu mizet do ztracena, opět přichází čas na recitaci ze zapovězené knihy a bludný kruh se tak dokonale uzavírá…
Když to všechno sečtu, odečtu, vynásobím, vydělím, tak nedostanu na každý den svůj příděl jako Richad Müller, ale naopak mi vychází velice zralý a profesionálně odvedený debut, ke kterému se budu hodně často a rád vracet. Jméno BLACK DAHLIA MURDER si koukejte zapamatovat!
